úterý 26. července 2016

O pokladech

o těch, které si člověk pamatuje z dětství... 
Když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě s babičkou a dědou. 
A jejich byt byl pro mě, pro malou holku vždycky plný pokladů... 
Moc ráda jsem zkoumala staré hodiny, obrazy - z některých na mě šel divný strach, 
taky tam bylo veliké množství knížek, píšťal, které děda přivezl z celého světa.. 
bylo tam toho moc! 


A taky tam byl starý šicí stroj.
 Stará Minerva, na které šila prababička, babička 
a potom sloužil jako stolek, ačkoli byl stále funkční
 a mně se vždycky nesmírně líbil! 




A potom mi jednou děda řekl, že by mi ho rád dal, 
ať si ho odvezu. Měla jsem radost, 
ale bylo to divné, patřil tam, ke zdi a najednou bude u nás doma ... 
Stroj jsme přivezli, umístili do největšího pokoje a já ho jen otřela a nechala být. 
Až letos na jaře mě napadlo ho celý pořádně prohlédnout... 
Byl to zvláštní pocit, otevřít šuplíky, které snad 30 let nikdo neotevíral ... možná i déle, 
všechny je vyčistit, najít originální návod, jehly, nitě ... a ještě něco... 


Dopis! Dopis, který psala babička dědovi, dopis, 
který nejspíš děda nikdy nečetl a který zůstal schovaný
 po více než čtyřicet let na dně šuplíku v šicím stroji. 
Vím, že cizí dopisy se nečtou ... ale mně to zvědavost nedala... 
Babička i děda už nás hlídají z jiného světa a tak mi to snad oba prominou. 
Číst ty řádky s takovým odstupem, pochopit najednou, 
co všechno se tehdy v babičce odehrávalo ... 
Chtěla to říct, ale z obavy, že by ji snad děda "neslyšel" 
své rozčilení a bolest vepsala do dlouhého dopisu... 
Ta chvilka, během které jsem chtěla vyčistit stroj 
se díky nalezenému podkladu hodně protáhla... 
A připomněla mi, že bychom nikdy neměli soudit jednání druhých, 
neb neznáme všechny jejich strasti a pohnutky, 
nevíme, co zrovna vnitřně prožívají a ... 
moc mě to donutilo se zamyslet :)


Já vím, že i blogy dnes mnoho lidí prolítne pro hezké fotky a inspiraci 
a honem rychle zase letíme dál... 
A tak nevím, kolik z vás dočte až sem. 
Ale pokud jste dočetli, třeba jste se na chvíli zastavili 
a už jen za to Vaše zastavení jsem ráda ...

Užívejte léta, 
je krásné a stojí za to si vychutnat každý den!

Daniela

6 komentářů:

  1. Tak to je opravdovy poklad... Muselo to byt uzasne ... najit pamatku v podobe dopisu... M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to hodně zvláštní pocit, číst dopis, jehož jsem byla možná prvním čtenářem a který vznikl dříve, než jsem se narodila ... Zdravím :) D.

      Vymazat
  2. Přesně takpový stroj máme po babičce i my.Šuplíčky stejné,jen až takové poklady neukrývají.Určitě to mělo nějaký hlubší význam,najít ten dopis až ted ;-).Díky za fajn počtení.H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tam, schovaná zpátky v šuplíku ... a kdyby se dal nový řemen, můžeme na něm znovu začít šít. Kdoví, třeba na to jednou přijde :) Děkuju za návštěvu! D.

      Vymazat
  3. Danielko, moc krásný poklad ... ten dopis, krásné překvapení nebo možná vzkaz ????.... říkat věci dokud jdou a nebo právě naopak, vypsat se na papír a svůj vztek zavřít do šuplíčku .... kdo ví ????? Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je to hodně otázek, že? Každému pomůže něco jiného ... za mě, říkat věci na rovinu a včas, protože příště už třeba nebude šance :)... Zdravím, D.

      Vymazat