o těch, které si člověk pamatuje z dětství...
Když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě s babičkou a dědou.
A jejich byt byl pro mě, pro malou holku vždycky plný pokladů...
Moc ráda jsem zkoumala staré hodiny, obrazy - z některých na mě šel divný strach,
taky tam bylo veliké množství knížek, píšťal, které děda přivezl z celého světa..
bylo tam toho moc!
A taky tam byl starý šicí stroj.
Stará Minerva, na které šila prababička, babička
a potom sloužil jako stolek, ačkoli byl stále funkční
a mně se vždycky nesmírně líbil!
A potom mi jednou děda řekl, že by mi ho rád dal,
ať si ho odvezu. Měla jsem radost,
ale bylo to divné, patřil tam, ke zdi a najednou bude u nás doma ...
Stroj jsme přivezli, umístili do největšího pokoje a já ho jen otřela a nechala být.
Až letos na jaře mě napadlo ho celý pořádně prohlédnout...
Byl to zvláštní pocit, otevřít šuplíky, které snad 30 let nikdo neotevíral ... možná i déle,
všechny je vyčistit, najít originální návod, jehly, nitě ... a ještě něco...
Dopis! Dopis, který psala babička dědovi, dopis,
který nejspíš děda nikdy nečetl a který zůstal schovaný
po více než čtyřicet let na dně šuplíku v šicím stroji.
Vím, že cizí dopisy se nečtou ... ale mně to zvědavost nedala...
Babička i děda už nás hlídají z jiného světa a tak mi to snad oba prominou.
Číst ty řádky s takovým odstupem, pochopit najednou,
co všechno se tehdy v babičce odehrávalo ...
Chtěla to říct, ale z obavy, že by ji snad děda "neslyšel"
své rozčilení a bolest vepsala do dlouhého dopisu...
Ta chvilka, během které jsem chtěla vyčistit stroj
se díky nalezenému podkladu hodně protáhla...
A připomněla mi, že bychom nikdy neměli soudit jednání druhých,
neb neznáme všechny jejich strasti a pohnutky,
nevíme, co zrovna vnitřně prožívají a ...
moc mě to donutilo se zamyslet :)
Já vím, že i blogy dnes mnoho lidí prolítne pro hezké fotky a inspiraci
a honem rychle zase letíme dál...
A tak nevím, kolik z vás dočte až sem.
Ale pokud jste dočetli, třeba jste se na chvíli zastavili
a už jen za to Vaše zastavení jsem ráda ...
Užívejte léta,
je krásné a stojí za to si vychutnat každý den!
Daniela