neděle 31. července 2016

když chlap spí

tak přeci nikdy nespí, ale přemýšlí! 
To se vám takhle odpoledne natáhne na lavičce pod vrbou, 
zavře oči a jako vždycky vám sdělí, že nespí, ale přemýšlí... 
Nevím, jak jindy, ale tentokrát to přineslo své ovoce.
 Po chvíli se probral a pravil: "Udělám sprchu".
 Vím, že když se pro něco rozhodne, nebývá daleko k činu 
a tak bylo naše dilema s osvěžením na zahradě vyřešeno...


Dlouho jsme přemítali zda a kam případně umístit bazén, 
jak to udělat tak, aby přežil našeho vodomilného psa, 
aby byl hezký, aby, aby, aby .... až jsme dospěli k závěru, 
že pokud se budeme chtít vykoupat sjedeme k nedaleké vodní nádrži, 
která je nádherná, čistá a člověk si pořádně zaplave :)





No a na osvěžení v parných dnech, 
které nás sice od instalace sprchy trochu míjejí, 
tak na tohle osvěžení je sprcha ideální prostředek! 
A navíc ji milují dětské návštěvy, 
takže o letní atrakci je postaráno též!


Těším se, že si ji v srpnu užijeme více:)

Daniela







úterý 26. července 2016

O pokladech

o těch, které si člověk pamatuje z dětství... 
Když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě s babičkou a dědou. 
A jejich byt byl pro mě, pro malou holku vždycky plný pokladů... 
Moc ráda jsem zkoumala staré hodiny, obrazy - z některých na mě šel divný strach, 
taky tam bylo veliké množství knížek, píšťal, které děda přivezl z celého světa.. 
bylo tam toho moc! 


A taky tam byl starý šicí stroj.
 Stará Minerva, na které šila prababička, babička 
a potom sloužil jako stolek, ačkoli byl stále funkční
 a mně se vždycky nesmírně líbil! 




A potom mi jednou děda řekl, že by mi ho rád dal, 
ať si ho odvezu. Měla jsem radost, 
ale bylo to divné, patřil tam, ke zdi a najednou bude u nás doma ... 
Stroj jsme přivezli, umístili do největšího pokoje a já ho jen otřela a nechala být. 
Až letos na jaře mě napadlo ho celý pořádně prohlédnout... 
Byl to zvláštní pocit, otevřít šuplíky, které snad 30 let nikdo neotevíral ... možná i déle, 
všechny je vyčistit, najít originální návod, jehly, nitě ... a ještě něco... 


Dopis! Dopis, který psala babička dědovi, dopis, 
který nejspíš děda nikdy nečetl a který zůstal schovaný
 po více než čtyřicet let na dně šuplíku v šicím stroji. 
Vím, že cizí dopisy se nečtou ... ale mně to zvědavost nedala... 
Babička i děda už nás hlídají z jiného světa a tak mi to snad oba prominou. 
Číst ty řádky s takovým odstupem, pochopit najednou, 
co všechno se tehdy v babičce odehrávalo ... 
Chtěla to říct, ale z obavy, že by ji snad děda "neslyšel" 
své rozčilení a bolest vepsala do dlouhého dopisu... 
Ta chvilka, během které jsem chtěla vyčistit stroj 
se díky nalezenému podkladu hodně protáhla... 
A připomněla mi, že bychom nikdy neměli soudit jednání druhých, 
neb neznáme všechny jejich strasti a pohnutky, 
nevíme, co zrovna vnitřně prožívají a ... 
moc mě to donutilo se zamyslet :)


Já vím, že i blogy dnes mnoho lidí prolítne pro hezké fotky a inspiraci 
a honem rychle zase letíme dál... 
A tak nevím, kolik z vás dočte až sem. 
Ale pokud jste dočetli, třeba jste se na chvíli zastavili 
a už jen za to Vaše zastavení jsem ráda ...

Užívejte léta, 
je krásné a stojí za to si vychutnat každý den!

Daniela

pátek 22. července 2016

A zase ta levandule ...


letos jsem se "kousla" a po několika letech se rozhodla ji ostříhat!
Tedy, ne všechnu, jen pár trsů ... a i tak toho bylo požehnaně :)


Ačkoli, když spočítám všechny, kteří se o nasušenou levanduli hlásí, 
budu ráda, když mi alespoň jeden svazek zbyde... ale co, 
mě to těší a ona napřesrok zase znovu pokvete..


I tak mě překvapilo na co všechno stačila..







 Na těch zbylých trsech se prohání hejna obr čmeláků a motýlů  - 
babočky, otakárci, bělásci a žluťásci jsou nejčastějšími hosty. 
Pozorovat je v dopoledním sluníčku, vnímat jen tu jejich bezstarostnost a krásu ... 
dokázala bych na ně koukat snad hodiny ... 
I proto nespěchám s ostříháním zbylé odkvétající levandule... 
Dokud se budou slétat hosté, není kam spěchat :) 




Chtěla jsem nafotit to hejno motýlů a zjistila, že odkvétající levanduli
začala silně konkurovat komule :D 
No, není to fajn, když je zahrada po celý rok jak prostřený stůl? ...

Prima víkend!
D.


čtvrtek 14. července 2016

hospital KUKS

a Braunův betlém jsem chtěla navštívit už mockrát, 
ale teprve letos to vyšlo!


Nevím, jak u vás, ale mě se nějak nedaří vyrážet na výlety včas ... 
jeli jsem se zpožděním a já byla malinko naštvaná, 
že už nestihneme odpolední prohlídku ... 
Jenomže všechno zlé, je k něčemu dobré 
a tentokrát bylo naše zpoždění největším darem! 


Do Kuksu jsem dorazili opravdu navečer, ubytovali se 
a je tak, na zkoušku, jsem se vydali k Hospitalu. 
Pravda, celá nádherná stavba již nebyl přístupná, 
ale zato byla přístupná nádherná bylinková zahrada! 




Byli jsme tu úplně sami a s podvečerním sluncem 
se rozvoněly všechny bylinky, zelenina, a květiny 
a já byla v sedmém nebi ... Nevím, co způsobilo to kouzlo, 
ale měla jsem pocit, že se tu zastavil čas, 
že za chvíli přijdou mniši, kteří v hospitalu pečovali o vysloužilé vojáky 
a potichu začnou zalévat záhony, že hodiny, 
které bijí zvou všechny ke společné večeři ... bylo to kouzelné :)


A protože v červenci se stmívá velmi pozdě, 
stihli jsme ještě Braunův betlém, opět sami na lesní cestě 
a mě se opravdu tajil dech, při představě, jak dlouho tady sousoší vydržela, 
a bylo mi smutno z toho, co z nich zbylo... 
Uražené hlavy, ruce, nohy ... 
jak málo si umíme vážit nádherné práce velkých mistrů ...


Na druhý den jsme se na Kuks vydali znova, 
protože prohlídku jsem si nenechala ujít... 
A byl by to příliš dlouhý román, 
kdybych měla psát o tom, co všechno mě nadchlo! 


Vypravte se tam, stojí to za to! 
Já vím, že jsme tu určitě nebyli naposledy :)


Krásný večer.... D.


středa 13. července 2016

Květiny ve váze

jsem měla vždycky ráda...


V dětství jsme bydleli v Praze na Smíchově, dům byl sice se zahradou, 
ale květiny v ní jsem jen tak trhat nemohla .., nepatřily mi. 
A tak jsem se pokaždé těšila na jaro ... 
jakmile se začaly zelenat větve stromů, nosila jsem domů do vázy všechno, 
co se dalo v okolí beztrestně uloupit :)


A potom jsem si pořídili dům a zahradu a všichni mi říkali, 
jak mi bude líto řezat si květiny z vlastní zahrady do vázy ...
 Ne, není mi to líto. Je jich tolik a jsou nádherné a ta troška,
 co se jednou za čas uřízne do vázy, není ani znát :)


Jenže zrovna teď mám období, kdy velké růže pomalu odkvétají,
 levandule je nasušená, kontryhel už není pěkný ... 
ale našla jsem ... drobnokvěté růže a svídu a moc jim to spolu sluší!
Tohle miluju! Vyjít na zahradu a umotat květinu, 
která vám ve váze vydrží tak dlouho, 
že se chodíte koukat, jestli náhodou není umělá ...


Jak jsem naložila s levandulí o tom zase příště ...

prima večer všem!
D.