O pokladech

o těch, které si člověk pamatuje z dětství... 

Když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě s babičkou a dědou. 

A jejich byt byl pro mě, pro malou holku vždycky plný pokladů... 

Moc ráda jsem zkoumala staré hodiny, obrazy - z některých na mě šel divný strach, 

taky tam bylo veliké množství knížek, píšťal, které děda přivezl z celého světa.. 

bylo tam toho moc! 

A taky tam byl starý šicí stroj.

 Stará Minerva, na které šila prababička, babička 

a potom sloužil jako stolek, ačkoli byl stále funkční

 a mně se vždycky nesmírně líbil! 

A potom mi jednou děda řekl, že by mi ho rád dal, 

ať si ho odvezu. Měla jsem radost, 

ale bylo to divné, patřil tam, ke zdi a najednou bude u nás doma ... 

Stroj jsme přivezli, umístili do největšího pokoje a já ho jen otřela a nechala být. 

Až letos na jaře mě napadlo ho celý pořádně prohlédnout... 

Byl to zvláštní pocit, otevřít šuplíky, které snad 30 let nikdo neotevíral ... možná i déle, 

všechny je vyčistit, najít originální návod, jehly, nitě ... a ještě něco... 

Dopis! Dopis, který psala babička dědovi, dopis, 

který nejspíš děda nikdy nečetl a který zůstal schovaný

 po více než čtyřicet let na dně šuplíku v šicím stroji. 

Vím, že cizí dopisy se nečtou ... ale mně to zvědavost nedala... 

Babička i děda už nás hlídají z jiného světa a tak mi to snad oba prominou. 

Číst ty řádky s takovým odstupem, pochopit najednou, 

co všechno se tehdy v babičce odehrávalo ... 

Chtěla to říct, ale z obavy, že by ji snad děda "neslyšel" 

své rozčilení a bolest vepsala do dlouhého dopisu... 

Ta chvilka, během které jsem chtěla vyčistit stroj 

se díky nalezenému podkladu hodně protáhla... 

A připomněla mi, že bychom nikdy neměli soudit jednání druhých, 

neb neznáme všechny jejich strasti a pohnutky, 

nevíme, co zrovna vnitřně prožívají a ... 

moc mě to donutilo se zamyslet :)

Já vím, že i blogy dnes mnoho lidí prolítne pro hezké fotky a inspiraci 

a honem rychle zase letíme dál... 

A tak nevím, kolik z vás dočte až sem. 

Ale pokud jste dočetli, třeba jste se na chvíli zastavili 

a už jen za to Vaše zastavení jsem ráda ...

Užívejte léta, 

je krásné a stojí za to si vychutnat každý den!

Daniela