hospital KUKS

a Braunův betlém jsem chtěla navštívit už mockrát, 

ale teprve letos to vyšlo!

Nevím, jak u vás, ale mě se nějak nedaří vyrážet na výlety včas ... 

jeli jsem se zpožděním a já byla malinko naštvaná, 

že už nestihneme odpolední prohlídku ... 

Jenomže všechno zlé, je k něčemu dobré 

a tentokrát bylo naše zpoždění největším darem! 

Do Kuksu jsem dorazili opravdu navečer, ubytovali se 

a je tak, na zkoušku, jsem se vydali k Hospitalu. 

Pravda, celá nádherná stavba již nebyl přístupná, 

ale zato byla přístupná nádherná bylinková zahrada! 

Byli jsme tu úplně sami a s podvečerním sluncem 

se rozvoněly všechny bylinky, zelenina, a květiny 

a já byla v sedmém nebi ... Nevím, co způsobilo to kouzlo, 

ale měla jsem pocit, že se tu zastavil čas, 

že za chvíli přijdou mniši, kteří v hospitalu pečovali o vysloužilé vojáky 

a potichu začnou zalévat záhony, že hodiny, 

které bijí zvou všechny ke společné večeři ... bylo to kouzelné :)

A protože v červenci se stmívá velmi pozdě, 

stihli jsme ještě Braunův betlém, opět sami na lesní cestě 

a mě se opravdu tajil dech, při představě, jak dlouho tady sousoší vydržela, 

a bylo mi smutno z toho, co z nich zbylo... 

Uražené hlavy, ruce, nohy ... 

jak málo si umíme vážit nádherné práce velkých mistrů ...

Na druhý den jsme se na Kuks vydali znova, 

protože prohlídku jsem si nenechala ujít... 

A byl by to příliš dlouhý román, 

kdybych měla psát o tom, co všechno mě nadchlo! 

Vypravte se tam, stojí to za to! 

Já vím, že jsme tu určitě nebyli naposledy :)

Krásný večer.... D.