Kdoule ...

Už dlouho jsem je chtěla vyzkoušet... A když na konci léta zahlásila naše oblíbená zahrada, že budou v prodeji, měla jsem jasno :) Mě prostě lákalo vyzkoušet ovoce které bylo kdysi ozdobou venkovských zahrad a vlastně ani nevím, proč tomu dnes tak není ... 

A proč to všechno? Kdoule jednak krásně vypadají, příjemně voní

 - babičky je prý dávaly do prádla - to jsem ale nezkoušela ... 

nerada bych našla o vánocích rozteklou kdouli v šatníku :D

A potom výborně chutnají. Ale pozor!

 Za syrova jsou prakticky nepoživatelné!

Vyzkoušela jsem několik receptů, ale nejvíc jsem jich zpracovala na marmeládu.

 Kdoule daly marmeládě název, neb v Portugalštině se kdoule nazývá "Marmelo".

 Slupka obsahuje veliké množství pektinu, takže při zavařování nepotřebujete 

žádný želírovací doplněk. A protože se mi žádný z receptů úplně nezamlouval,

 zkusila jsem vlastní ... doufám, že vydrží do vánoc, protože je fakt skvělá! 

Recept? 

1,5 kg očištěných kdoulí 

voda

třtinový cukr

med, skořice, kardamom, hřebíček

kdoule jsem nakrájela i se slupkou, zalila cca do 1/2 hrnce vodou 

a dala s hřebíčkem rozvařit, rozmixovala, 

přidala zbytek medu ze sklenice (asi 2 polévkové lžíce/), 

0,5 kg třtinového cukru, mletou skořici a kardamom ... 

jo a povařila, než se to všechno krásně spojilo

 

A jak to asi chutná?

 Po jablkách, hruškách, citronech a po koření ... 

do vánočního cukroví to bude hmmm ...

Prima nedělní večer :)

D.